Vývoj pavouků
Vývoj pavouků
Pavouci, stejně jako štíři, mají různé způsoby jak získat přízeň samicky a pavouci se zdají být v tomto směru ještě mnohem rafinovanější.
Samec lovčíka rodu Pisaura musí samičce nejdříve přinést dárek v podobě potravy (třeba zabalené mouchy) jinak mu vůbec nedovolí se s ní spářit a také čím je dárek větší tím déle trvá samičce ho sníst, tím více má samec času zavést do ní sperma. Samec drží zabalenou mouchu před svým tělem a ta do ní zabodne své chelicery a začne jí jíst. Samec se přetočí do správné pozice, aby mohl zavést makadla do pohlavního otvoru samice.
Pro pavouky je součástí života skutečnost, že samec skončí často jako potrava najídelníčku samice, zejména u druhů, kde je samec mnohem menší než samice. Pokud se už ale se samicí spářil nejde ve skutečnosti o žádnou velkou ztrátu, protože po skončení období rozmnožování jsou jeho dny sečteny a stejně brzy zemře - samci pavouků žijí na rozdíl od dlouhověkých samic tak rok, samice některých druhů sklípkanů se mohou odžít i třeba dvaceti let.
Samečci čeledi snovačkovitých signalizují svou prítomnost v síti samice trhavýmy pohyby za vlákna sítě a pokud je samice s pářením svolná mu odpoví zaškubáním sítí.
U velkých tropických pavouků rodu Nephila je samice obvykle mnohokrát větší než samec. U některých druhů dosahuje až stonásobku jeho hnotnosti, kdyby ho napadla a snědla nebylo by to pro ni ani jedno sousto, a proto může samec chodit nerušeně po její síti a bez jakýchkoliv problémů se s ní pařit.
U křižáka Araneus quadratus, našel samec způsob jak překonat problémy spojené s velikostí samice. Najde nedospělou samici a zůstane s ní, dokud nedospěje a jen co se svlékne a má ještě měkké chelicery, začne se s ní pářit.
Většina ortognátních pavouků se páří tváří v tvář, a proto se většině těchto pavouků vyvinuly na předních nohách zvláštní fixační drápky, kterými drží rozevřené chelicery samice.
Narození a dětství
Pavoučí vývoj začíná v kokonu, do něhož samice naklade vajíčka (přáním každého chovatele samozřejmě je, aby byla vajíčka oplodněná). Pro samotnou snůšku není nutné páření, někdy se stává, že například dobře živená samice vytvoří kokon, aniž by o samce jen chloupkem na noze zavadila. Po uplynutí inkubační doby samice kokon roztrhe a vypustí na svět mláďata ve stáří prvního svleku (1.instar). Tuto funkci většinou přebírá nedočkavý chovatel, který kokon chudince mamince odebere a zdůvodní si to tím, že by ho mohla pod vlivem jakéhokoliv podráždění sama zničit - bohužel se toto zdůvodnění zakládá na pravdě a takovýchto případů tady už byly spousty. Po dalších pár dnech se maličký pavouček svléká znovu a už konečně připomíná pavouka.
Dospívání a puberta
Koloběh potrava - svlékání - chvilkový růst - potrava bude našeho chovance doprovázet až do smrti. Fáze pavoučího dospívání může být různě dlouhá. Obecně to je od několika měsíců po několik dlouhých let. Intervaly mezi jednotlivými svlékáními jsou ovlivněny množstvím krmení, věkem pavouka, ročním obdobím, teplotou, vlhkostí. Opět by se dalo obecně říct, že normální je 14 dní až x let. U dospělé samice samozřejmě nečekejte, ze se bude svlékat po dvou měsících. Stejně naivní je představa svlékání adultního samce. K tomuto sice ve vyjímečných případech také dochází, ale již je to označováno jak porucha, neboť dochází ke zničení bulbů a tím pádem k zmrzačení samce.
Dospělost
Dosažení pohlavní dospělosti je u všech zvířat důvod k oslavě. Pro chovatele je důležité ještě před adultním svlékáním vědět, jakého pohlaví jsou jeho chovanci, aby jim případně mohl zajistit partnera a zasloužit se o udržení druhu. Určování pohlaví ještě před dosažením pohlavní dospělosti je možné zkoumáním čerstvých svleček pavouků. Jedná se o oblast mezi prvním párem plic, kde se nachází tzv. spermatéky. Porovnání samčích a samičích spermaték. Pohlavní dospělost pro samici není žádná velká změna. Velká změna je to však pro samce - na koncích makadel se mu objeví tzv. bulby a na třetím článku prvního páru končetin se některým druhům objeví tzv. tibiální háky. Tyto tibiální háky, sloužící k uchopení samice při samotném páření, nemají je však všechny druhy sklípkanů. Nenajdeme je u většiny Asijských druhů, ani u některých druhů Afrických. Nemá je ani největší sklípkan světa - Theraphosa blondii.
Stáří a smrt
Tak jsme se dostali až k závěru pavoukova života. Jak již bylo řečeno, dosažením pohlavní dospělosti se toho v životě samice moc nezmění, ovšem u samce nastupuje krátké období hektické honby za partnerkou a naplněním životního údělu. Dospělí samci totiž žijí většinou maximálně dalších šest měsíců až rok a půl. V případě setkání se samicí se šance na rychlý odchod do věčných lovišť podstatně zvyšuje, protože u řady druhů je po páření běžný kanibalismus. S nastupujícím stářím se u pavouků setkáváme se stejnými pochody jako u lidí - pomalé a nejisté pohyby, apatie, nechuť k jídlu. Celý tento proces ztráty důstojnosti končí pro pavouka (ostatně i pro člověka) vysvobozením - smrtí, umírají většinou s nohama staženýma pod tělo.